Hlavní strana -> Programování v C -> 01. Úvod, základní prvky

01. Úvod, základní prvky

Hurá, sláva. Máme tady první program platný v C. Myslím, že první program napsaný v C byl "Hello world", čili v češtině "Ahoj světe". Vypadal nějak takhle:

#include <stdio.h>

void main(void)
{
    printf("Hello world");
}

Hned si ho osvětlíme. První řádek #include <stdio.h> říká překladači, aby vložil k projektu hlavičkový soubor stdio.h, ve kterém jsou obsaženy informace o standardních vstupně-výstupních funkcích. Další řádek void main(void){ ohlašuje začátek funkce, která se jmenuje main(), nevrací žádnou hodnotu a nepřebírá žádné argumenty. Tím se teď ale nepleťte. Funkce main() musí být obsažena v každém programu a v ní začíná jeho zpracování. Otevřená složená závorka oznamuje začátek funkce main(). Dále tam máme příkaz printf("Hello world"); to je příkaz, kterým se píše na obrazovku počítače (v konzolovém režimu). Každý příkaz v C musí být ukončen středníkem. No a nakonec tam máme uzavírací složenou závorku. Ta oznamuje, že v tomto místě funkce main() končí, a tím tedy i celý program. Bylo to jednoduché, že?

Program v C-čku je sice velmi flexibilní, ale musí dodržovat určitá pravidla. Program je složen z funkcí, které si programátor sám vytváří nebo již byly vytvořeny a jsou uloženy v knihovnách statických nebo dynamických a v hlavičkových souborech jsou deklarace funkcí a proměnných a ty jsou potom k programu přidány pomocí direktivy preprocesoru #include. Preprocesor je součástí překladače a ne jazyka a upravuje zdrojový kód. Každá taková funkce má obecný tvar:

návratový-typ jméno-funkce(seznam-parametrů)
{
.... posloupnost příkazů
}

návratový-typ určuje, jaký typ dat bude funkce vracet (datové proměnné budou probrány v dalším díle)

jméno-funkce je název funkce, který může být složen z malých a velkých písmen anglické abecedy, čísel (nesmí začínat číslicí) a podtržítka. Jazyk C je "case sensitive" to znamená, že rozlišuje malá a velká písmena.

seznam-parametrů je seznam hodnot, které jsou předávány funkci a funkce je potom používá.

příkazy jsou ta část programu, která skutečně něco dělá a jsou tedy základem celého programování. Každý příkaz musí končit středníkem.

To, že jazyk rozlišuje malá a velká písmena znamená, že jména funkcí funkce() a Funkce() jsou dvě naprosto rozdílné funkce a nemají spolu nic společného. Dám tady ještě pár jmen funkcí, která jsou přípustná a která nikoli.

Správně: secti, Secti, SECTI, secti_cisla, secti2cisla, funkce98

Nesprávně: a+b, 4funkce, vyděl, napiš

Dále jazyk C až na výjimky nereaguje na prázdná místa. Je to výhodné při psaní programu, protože můžete dát jeden příkaz na více řádků nebo naopak více příkazů na jeden řádek. Používání odsazení zlepšuje přehlednost programu a všichni programátoři této výhody využívají. Dále jsou příkazy prováděny postupně. Ukážu to všechno najednou.

#include <stdio.h>

void main(void)
{
    printf("Toto je jeden prikaz.");
}
---------------------------------------
#include <stdio.h>
void main(void){printf("Toto ");printf("jsou ");printf("tri prikazy.");}

První program vypíše na obrazovku Toto je jeden prikaz. A druhý vypíše Toto jsou tri prikazy. Jak sami vidíte je druhý příklad mnohem složitější na pochopení, protože ten kdo to čte se musí daleko více soustředit na to, co je tam vlastně napsané.

Tímto končí první úvodní díl o programování v C-čku, takže zatím je to jenom taková lahoda, ale podívejte se na další části, kde už to začíná být zajímavé. V každém případě mi budete muset psát připomínky a dotazy, aby se mohla zlepšovat kvalita těchto stránek.

Zpět

Programování v C | CZ 175/477 | Mapa stránek
Bc. Petr Klimánek, student Ostravské univerzity v Ostravě